oslepiti sě, -ṕu, -pí pf. (ipf. oslepovati sě); k oslepiti
1. oslepnout, pozbýt zraku: ať oči jich [hříšníků] se oſlepíe RokJanB 5a
2. (v čem [obluzujícím]) zaslepit se, pozbýt schopnosti náležitě uvažovat n. jednat (něčím); [o rozumu ap.] otupět: v tej neprázdnosti sama sě oſlepy [duše] AlbRájA 87b(~B) caecatur; rozum sě oſlepy, ež dobré bude mnieti zlým a zlé dobrým ŠtítVyš 25a caecatur; ktož svému smyslu nad jiné ufá a podlé rozkoší tělesných se miluje, v tom milování a rozkoši se oſlepi KorMan 2a